Kolik příspěvků denně přeskočíme, aniž bychom jim věnovali druhý pohled? A co musí mít ten, u kterého se naopak zastavíme?
Právě to jsme řešili během 17. online dialogu projektu DigiSkill, tentokrát věnovaného tvorbě obsahu a digitálnímu marketingu. Své zkušenosti sdílela Hana Váchová Kočková, podnikatelka a zakladatelka vzdělávací agentury Doučíme-Naučíme.cz, kolem které vybudovala síť více než 500 lektorů napříč Českou republikou.
„Když mluvíte ke všem, nemluvíte k nikomu.“ Tímto principem Hana otevřela téma, které se prolínalo celým setkáním: nejdřív musíme vědět, koho chceme oslovit, a teprve potom řešit, co mu chceme sdělit. Student hledající první pracovní zkušenost ocení jiné informace než mladý profesionál, který chce pracovat efektivněji, nebo podnikatel, který potřebuje rozvíjet své podnikání. Stejné téma tak může vyžadovat úplně jiný způsob komunikace podle toho, komu je určeno.
Hana se podělila také o své rozsáhlé zkušenosti s budováním osobní značky. Při výběru nových lektorů se sama dívá na jejich profily na sociálních sítích a zajímá ji, jak se prezentují a co o nich lze dohledat. Účastníkům proto ukázala několik profilů na LinkedInu a nechala je rozhodnout, s kým by nejraději navázali spolupráci. Rozdíl nebyl v tom, kdo měl nejdelší seznam absolvovaných škol, ale kdo dokázal konkrétně představit své schopnosti a zkušenosti. Nestačí napsat, kde studujeme nebo pracujeme. Důležité je ukázat, co umíme a co můžeme nabídnout.
Řeč přišla i na umělou inteligenci, kterou Hana sama pravidelně využívá při práci. Účastníkům ukázala, jak velký rozdíl může udělat samotné zadání a proč se vyplatí AI jasně vysvětlit roli, kontext, úkol i požadovaný formát výstupu. Zároveň ale upozornila na její limity. Umělá inteligence dokáže sebevědomě nabídnout i vymyšlené citace, neexistující zdroje nebo nepřesné statistiky. Hana proto doporučila informace ověřovat alespoň ze tří zdrojů a dohledávat původní informace, nikoli se spokojit s tím, co nám předloží první výsledek. Sama AI vnímá jako pomocníka, kterému je potřeba dát vlastní směr a jehož výstupy nelze automaticky považovat za hotovou práci.
A musí být člověk aktivní na všech sociálních sítích, ideálně každý den? Ani podle Hany ne. Doporučila soustředit se na jednu nebo dvě platformy, kde se pohybuje naše cílová skupina, a věnovat větší pozornost tomu, co na nich sdílíme. LinkedIn pomáhá s profesními kontakty, Instagram nabízí prostor pro vizuální vyprávění a TikTok pro krátká, přirozená videa. Každá platforma má své publikum i pravidla a každodenní publikování samo o sobě úspěch nezaručí. Důležitější je vědět, proč obsah tvoříme a komu má sloužit.
Hana se věnovala také tomu, jakou digitální stopu za sebou zanecháváme. Sama například nesdílí fotografie z dovolené v reálném čase. I zdánlivě nevinný příspěvek totiž může prozradit, že právě nejsme doma, nebo o nás odhalit více, než jsme zamýšleli. Vedle budování osobní značky tak připomněla i druhou stránku online prezentace: vědět nejen to, co chceme ukázat, ale také co si raději necháme pro sebe. Stejná opatrnost platí při práci s AI nástroji, kterým bychom neměli svěřovat hesla, osobní doklady, citlivé smlouvy ani neveřejná firemní data.
Během interaktivní diskuse se účastníci vraceli k tomu, co vlastně přiměje publikum reagovat a jak poznat, že obsah přináší skutečnou hodnotu. Nejde jen o líbivý vizuál nebo chytlavý začátek. Rozhoduje také načasování, relevance, porozumění potřebám publika a schopnost nabídnout mu něco užitečného.
Než příště něco zveřejníme, stojí za to položit si tři otázky: Koho chci oslovit? Co mu tím nabízím? A ověřil jsem si, že to, co sdílím, je skutečně pravdivé a bezpečné? I několik okamžiků věnovaných těmto otázkám může změnit způsob, jakým tvoříme obsah, prezentujeme sami sebe a komunikujeme v digitálním prostředí.
S online dialogy pokračujeme už jen do konce roku. Pokud nechcete přijít o ty následující, sledujte náš kalendář akcí.